Od živých polodrahokamů to mám jen na jedno nadechnutí blízko k bylinám. Roztomilým rozmarem osudu, jsem si koupila opuštěný bývalý hřbitov. Chalupa, kde teď se synem žijeme je postavená na základech prastarého kostela, o němž jsou písemné zmínky už od roku 1293. Jeden moudrý pán, znalý všech zemských i vesmírných energií mi prozradil, že svatyně tady byla už mnohem a mnohem dříve, ještě v dobách, kdy lidé o křesťanském bohu neměli ani tušení.
Dvanáct lip, které obklopují chalupu stojí kolem nás jako staří mlčenliví přátelé. Z oken se dívám na stáda daňků, kteří se chodí pást vedle našich koní. Ticho se s Klidem drží za ruce na schodech u chalupy a skrze zobáky stovek ptáků nám vyzpěvují modlitby pohody.
Hodně bylinek pěstuji v požehnané bylinkové zahradě. Mnohem víc jich nasbírám a nasuším v okolních loukách, kolem řeky Ploučnice a v lese, který je jen na mrknutí oka od chaloupky. Recepty na bylinkové masti, tinktury a na jejich léčebné využití také sbírám. Dříve po antikvariátech, od lidí, které jsem cestou životem potkala a samozřejmě i z odborných knih, na které mám zvláštní polici. Dnes díky internetu je to mnohem jednodušší.
Ale mám i recepty po svých bábách, prabábách i pratetách. Jsou to poklady psané jejich upracovanýma mozolnatýma rukama, které měly jedno společné. Zelené konečky prstů od bylinek a zvláštní uklidňující moc.
Pocházím z rodu Meluzín.
Jsem napůl žena a napůl had, i proto mám ke kamenům a bylinám blízko.
